Mikrodávkování je slovo, které se stále častěji objevuje v diskuzi o léčbě duševních poruch pomocí psychedelik. Nejčastěji se mluví o mikrodávkování LSD, THC a psilocybinu, ale existují i studie o mikrodávkování MDMA a ketaminu. Každá z těchto látek ve větší či menší míře dává naději na nové terapeutické cesty v psychiatrii.

Co je mikrodávkování/mikrodávkování?

Mikrodávkování – mikrodávkování je užívání malých dávek látek známých jako psychoaktivní látky. Jako první je zpopularizoval americký spisovatel a vědec James Fadiman .

Fadiman doporučil užívat 1/10 psychoaktivní dávky každých několik dní. V takto nízké dávce látky nezpůsobují znatelný psychedelický efekt, ale přesto mají dopad na tělo toho, kdo je užívá.

Názory na to, o jaký vliv jde, se různí. Zastánci a skeptici mikrodávkování existují i ve vědecké komunitě, která provádí výzkum využití psychedelik při léčbě různých poruch a onemocnění.

Zastánci mikrodávkování mu připisují především příznivé účinky na psychiku: zvýšení kreativity a motivace, lepší kontakt s vlastními emocemi a potřebami, zlepšení nálady, lepší koncentrace, vnitřní klid.

Skeptici jsou přesvědčeni, že zde působí především přístup a očekávání a příznivé účinky jsou placebo efektem. Hlavní námitka zastánců mikrodávkování je, že neexistují žádné spolehlivé vědecké studie prokazující výhody uváděné mikrodávkovači.

Ve skutečnosti existuje jen málo vědeckých publikací, které popisují plně metodologicky plánované studie o použití malých dávek psychedelik. Závěry o účincích malých dávek jsou někdy vyvozovány na základě klinických studií, ve kterých byly použity plné psychoaktivní dávky, což nemusí být nutně spolehlivé.

Mnoho zpráv o mikrodávkování je založeno na dotaznících, ve kterých lidé užívající malé dávky sami popisují změny v tom, jak se cítí, a poskytují odpovědi vědcům. To se však mění, stále více badatelů se na tento fenomén dívá a zasazuje jej do vědeckého rámce.

Jaké látky lze mikrodávkovat?

V literatuře o mikrodávkování se nejčastěji objevují následující látky:

LSD.
THC
Psilocybin

Mikrodávkování LSD

LSD (syntetická látka, v této formě se v přírodě nevyskytuje), známé svými halucinogenními vlastnostmi, je nejstarší psychedelickou drogou, kterou zaznamenala západní medicína a kterou v roce 1938 objevil chemik Albert Hofmann. Intenzivní výzkum jeho využití v psychiatrii trval od 50. do 70. let 20. století.

Výzkum zahrnující pacienty (bohužel odchylující se od dnešních etických standardů výzkumu zahrnujícího člověka) byl zaměřen mimo jiné na: kontrola, zda pod vlivem terapie LSD nedochází k dlouhodobým změnám osobnosti.

Poté následovala téměř 40letá pauza kvůli ilegalizaci LSD. Přestože látka nebyla znovu legalizována, v posledním desetiletí došlo k velkému oživení psychedelického výzkumu.

Moderní psychiatrie uznává potenciál psychedelik jako psychoplastogenů – látek, které mohou stimulovat strukturální a funkční neuroplasticitu mozkových systémů. Zvláště slibné se vědcům jeví jejich použití při léčbě deprese, úzkostných poruch, PTSD a závislostí (zvláště optimistické výsledky byly pozorovány při léčbě alkoholismu). Někteří se dokonce domnívají, že psychedelika mohou mít dlouhodobý přínos při léčbě mozkových poruch.

Rozsáhlý historický přehled výzkumu terapeutického potenciálu LSD v psychiatrii si můžete přečíst zde v angličtině.

Mikrodávkování LSD vstoupilo do hlavního proudu díky IT géniům ze Silicon Valley, kteří o užívání malých dávek této látky začali mluvit jako o svém „hacku produktivity“.

Kontrolované vědecké studie popisující účinky malých dávek LSD na lidský mozek již probíhají. Vědci z Berkley Foundation ve studiích in vitro a na zvířecích modelech pozorovali, že mikrodávky LSD zvyšují plasticitu mozku. V současné době probíhá výzkum zaměřený na analýzu mozkové aktivity, nálady a kognitivních funkcí u lidí užívajících mikrodávky LSD.

Na druhou stranu odborníci na léčbu závislostí varují, že i užívání malých dávek LSD může vést k rozvoji závislosti, což činí praktikování mikrodávkování bez konzultace s lékařem potenciálně nebezpečné.

Mikrodávkování THC

THC jako psychoaktivní konopný kanabinoid patří do skupiny psychoplastogenů. V souvislosti s lékařskou marihuanou se o mikrodávkování THC často mluví u pacientů, kteří se chtějí vyhnout „vysokému“ efektu a zároveň užívat lék předepsaný svým lékařem. Malé dávky jsou určeny k vybudování tolerance těla vůči THC před dosažením cílové dávky léku a ne vždy se o nich mluví jako o samotné léčbě.

Specialisté ze Swade Cannabis však zdůrazňují, že cílem je vždy dosáhnout terapeutického účinku co nejnižší dávkou marihuany a zahájení léčby nejnižší dávkou umožňuje určit tu vhodnou pro daného člověka.

Mikrodávka marihuany je obvykle 1-1,25 mg, snazší je ji užít perorálně, např. „jedlé“, ale je možná i inhalace odměřeného množství.

Aby se zabránilo psychoaktivnímu účinku THC při zachování jeho terapeutického potenciálu, byl vytvořen produkt s názvem Zeno , který obsahuje 0,4 mg THC - méně než standardní mikrodávka.

Zeno je považováno za lék a byl vyroben pro zvýšení kognitivních funkcí a snížení úzkosti bez účinku intoxikace. Mohou ho užívat i lidé, kteří netolerují vysoké koncentrace THC (např. ti, u kterých se po jeho užití fobie a úzkost

Výzkum provedený na Chicagské univerzitě mimo jiné prokázal, že mikrodávkování tetrahydrokanabinolu snižuje stres, zatímco střední a vysoké dávky hladinu stresu neovlivňují nebo ji dokonce nezvyšují. Vědci se domnívají, že nízké dávky THC mohou mít terapeutické výhody při léčbě ADHD a úzkostných poruch.

Mikrodávkování Psilocybinu

Psilocybin je psychoaktivní látka vyskytující se v přírodě v mnoha druzích psilocybinových hub, včetně: u Psilocybe cubensis a Psilocybe semilanceata. Halucinogenní houby byly/jsou používány v mnoha domorodých kulturách při šamanských a duchovních obřadech.

Západní psychiatrie oceňuje psilocybin z podobných důvodů jako LSD – jde o psychoplastogen, který může být použit při léčbě některých duševních poruch. Vědecký výzkum o využití plných dávek psilocybinu při léčbě deprese, úzkosti , PTSD a závislostí přinesl většinou optimistické výsledky.

Psilocybinová sezení byla organizována pod dohledem lékařů a během sezení byly měřeny reakce účastníků - pod vlivem látky a několik měsíců po jejím skončení. Výsledky naznačují významný terapeutický pokrok mezi účastníky a vědci jsou optimističtí ohledně dalšího výzkumu a budoucí možnosti popularizace tohoto typu terapie.

Za legalizaci psilocybinu jako dostupné terapeutické látky lobbuje výše zmíněná Berkley Foundation. Své argumenty vědci opírají o výsledky svých pilotních studií (dvojitě zaslepená studie zahrnující pacienty onkologické nemocnice; kontrolní skupina), ve kterých analyzovali vliv této látky na strach a úzkost u lidí trpících rakovinou.

Lidé účastnící se studie deklarovali snížení příznaků úzkosti o 2 body na 3-bodové škále a nebyly zaznamenány žádné významné vedlejší účinky psilocybinu. Podle vědců tato studie prokázala bezpečnost psilocybinu jak u lidí s úzkostí, tak u těch, jejichž tělo je nemocí oslabeno.

Na Macquarie University v Sydney probíhá s dobrovolníky rozsáhlý výzkum účinků mikrodávek psychedelik, především psilocybinu nebo LSD, na lidský mozek. Výzkum vede prof. Vince Polito.

První dvě kola výzkumu ukázala krátkodobá zlepšení celkového duševního fungování účastníků: nižší úroveň stresu, lepší nálada a koncentrace. Současně byly pozorovány vyšší úrovně neuroticismu. Z dlouhodobého hlediska přineslo mikrodávkování výhody v podobě zlepšení pozornosti a snížení závažnosti symptomů deprese.

Ve studii nebyla žádná kontrolní skupina, což znamená, že není možné určit, do jaké míry jsou vnímané přínosy výsledkem postoje a očekávání účastníků. Výzkumníci si tento problém uvědomují a plánují další práci na metodologicky ucelenějším výzkumu.

Zatímco lékařská marihuana – také THC – je již na mnoha místech světa legálním lékem i na somatická onemocnění, zbývající výše zmíněné látky jsou stále ve fázi výzkumu. K jejich uvedení na trh v podobě hotových přípravků je ještě dlouhá cesta. Doufejme, že se vědcům podaří vyvinout optimální dávky, které maximalizují výhody užívání těchto látek.